Surfing Bali

Stejně jako asi každý, měl jsem o tomto sportu ještě před výletem na Bali jakési povědomí a možná jsem cítil i lehké nutkání ho vyzkoušet. Protože jsem však neměl přímou zkušenost, jednoduše jsem nevěděl o jak moc přicházím. Jak už to bývá, empirie byla nakonec podstatně odlišná od očekávání, mnohonásobně ho překonala, a já se sám sebe musel ptát, jaktože jsem tento úžasný sport ještě nikdy předtím nevyzkoušel a proč se mu ve volném čase nevěnuji. Snad je to geniální kombinace jednoduchých, příjemných a krásných prvků - písek, oceán, vlny, slunce; nebo je to stálá všudypřítomnost pocitu nebezpečí; či snad geniální koncept spočívající v dynamičnosti prostředí, který činí ze surfování úžasně zábavnou a návykovou činnost.

Pocit nebezpečí, že vás příští vlna semele a že se málem utopíte je omnipresentní a ještě se násobí, když se pod vodní hladinou skrývají skály nebo korálové útesy, hrany jejichž výběžků jsou ostřejší než čepel mačety na otevírání kokosových ořechů. To, že se pohybujete ve vodách otevřeného oceánu znamená, že se prostředí okolo vás neustále mění a to vyžaduje konstantní pozornost. Tato skutečnost je nesrovnatelná s většinou ostatních aktivit - ať už se jedná o běhání, lyžování, jízdu na kole, nebo skoro cokoli jiného, kde využíváte prostředí jako statický prvek pro realizaci své činnosti. Při surfování musíte prostředí pozorovat, anticipovat jeho budoucí chování a reagovat na jeho nečekané změny, což exponenciálně zvyšuje zábavnost celé aktivity.

Vlny jako na plážích na Bali jsem nikdy předtím neviděl. Díky tomu, že pobřeží ostrova čelí přímo mnoha tisícům kilometrů otevřeného Indického oceánu a jeho proudům, síla a nespoutanost mořského živlu je ohromující. V průlivech okolo ostrova se, jak nás Luboš poučil, nachází jedny z nejsilnějších proudů na světě a i v poklidném počasí tu vlny o velikosti domů prověřují zkušenosti lodních posádek a odolnost jejich plavidel. Vlny na pobřeží jsou také obrovské a překrásně se lámou. Když je necháte, aby si s vámi pohrály, mate možnost na vlastní kůži pocítit sílu oceánu.

Přijmete-li tedy burácení vln jako výzvu, není nic lepšího, než vzít pevně do rukou navoskované (to aby jste z něj nesklouzli při ležení a při vstávání) prkno a vydat se vstříc nebezpečí. Nejprve je potřeba dostat se až za místo, kde se vlny lámou, což není vždy tak jednoduchou záležitostí. Většinou se valí několik velkých vln za sebou , pak je chvíli klid a poté se opět začnou zvedat vlny takové síly a velikosti, že vás i při největší snaze svezou o několik metrů až desítek metrů zpátky ke břehu. Když už se vám ale podaří dostat se do “bezpečné” zóny, nastává správný čas na to, abyste si, ležíce na břiše, na prkně vklidu pádlovali rukama a vyčkávali na tu pravou. Ve chvíli, kdy už se zvedá a chystá se každou chvíli zlomit byste už měli jet s ní její rychlostí, dostat se za její hranu, sklopit prkno, postavit se a pak už si jen užívat báječnou jízdu. I když to nezní moc jednoduše, ve skutečnosti to je ještě složitější a já jen doufám, že budu mít již brzy další příležitost strávit učením se surfování více než jen pár dní.