Ráno jsme měli od paní domácí slíbený budíček na 7:00, abychom stihli ranní spoj do Bontocu. Když jsme se v 9 hodin sami vzbudili a sešli dolů, ona si tam v klidu četla knížku a říkala, že když nás chtěla budit, vypadali jsme, že potřebujeme ještě více spánku, tak nás nechala spát. I přes časovou ztrátu jsme měli celkem štěstí a jen jsme přišli na náměstíčko, odkud jezdí jeepney, už jsme jeli. Řidič nám dovolil vylézt na střechu, takže jsme se mohli celou cestu kochat překrásnými panoramaty, museli jsme se ale pevně držet, abychom v zatáčkách nevypadli. Jeepney nás zavezl do Bontocu, těsně před začátkem vesnice jsme však museli slézt ze střechy, prý kvůli místní policii, že to nevidí rádi. Rychle jsme našli autobusové nádraží a pokračovali v cestě do Banaue. I v autobuse jsme mohli vylézt na střechu, jen při příjezdu do Banaue jsme se museli důsledně shýbat, abychom nestrhli chaoticky vedené nízko položené elektrické vedení.
Z terasy restaurace jsme mohli obdivovat krásný výhled na rýžová pole. Ta nejlepší měla ale být v Batadu - izolovaném městečku asi 3 hodiny chůze do kopce a poté z kopce. V tricyklech jsme urazili první úsek cesty v těžkém terénu (místy jsme museli i sesedat, aby mohl tricykl popjet dál) a zbytek už jsme za krásného počasí ušli po svých. Při sestupu do Batadu jsme se na chvíli zastavili na verandě 1. domku ve vesnici, na místě, kde bydlí manželka vraha američanky. S paní jsme prohodili pár slov a sstupovali dál do vesnice. Ubytovali jsme se v místě zvaném Simon's place a ještě před setměním jsme se prošli po vesničce, chvíli bloudili na zídkách mezi jednotlivými rýžovými olíčky, viděli vodního buvola a několik místních, ještě dokončujících letošní sklizeň. Veškerá sklizeň padá pouze na vlastní spotřebu, místní prý jedí rýži třikrát denně po celý rok.
V Simon's place pro nás vařila a veškeré naše dotazy zodpovídala neteř majitele, Lorna, která mluví výborně anglicky. Narodila se v Batadu, kde také navštěvovala první stupeň základní školy. 2.stupeň studovala v Banaue, kde trávila vždy všední dny v týdnu a na víkendy jezdila domů. Střední školu se specializací na učitelství na zákládní škole poté absolvovala v Baguiu, ale jak sama říkala, učit ji moc nebaví, Před spaním jsme Lornu poprosili, jestli by nás mohla vzbudit v 5:30 na východ slunce.
Žádné komentáře:
Okomentovat