Víkend v Cameron highlands

Zatímco většina mých spolužáků se vydala minulý víkend do Thajska na full moon party, já jsem zamířil do kopců ve vnitrozemí Malajsie na svůj první několikadenní individuální výlet. Ve čtvrtek brzy ráno jsem se vrátil z party pořádané místními studenty v chatkách na severu ostrova, sbalil jsem si věci a vyrazil jsem, abych stihnul první metro. To mě dopravilo na autobusové nádraží v Queen street, odkud už jezdí spoje do Malajsie. Díky probdělé noci se mi povedlo během dvanáctihodinového přesunu na sedadlech autobusů i usnout a jediné, co mi vadilo bylo několik nutností přestupovat - Poprvé v J.B. a podruhé v K.L. Když jsem večer vystoupil do příjemně chladivého počasí v Tanah Rata, netušil jsem, kde strávím noc, ani, co bude dál. Rychle se mi ale podařilo najít skromné a levné ubytování a naplánovat si výlety po okolí na další dny.

Tanah Rata je malé turistické městečko položené v nadmořské výšce zhruba 1800 m, jehož hlavní třída je obklopena restauracemi, obchůdky a ubytovacími zařízeními. Oblast je oblíbenou turistickou lokalitou především pro množství značených cest v krásném okolí.

K vidění jsou tu především překrásná panoramata čajových plantáží a další agroturistické atrakce jako jahodové, zeleninové a včelí farmy. Jako správný Čech jsem si sám natrhal pár čajových lístků. Samozřejmě jsem vybíral ty čerstvé krásně světle zelené z vrcholku keříků. Jahody byly kupodivu dost drahé, tak jsem ochutnal jen asi 20 deka od dvou druhů, byly ale výborné. Jahodový džus mi také moc chutnal, jahodová marmeláda už ale byla slabší, doma máme mnohem lepší. Na tržnici jsem ochutnal místní med, ke kterému mi dali i kousek plástve na kousání. Když už jsem zase u toho jídla, byla by škoda trochu se nerozepsat. Protože je v Malajsii složení obyvatel podobné jako v Singapuru (jen víc Malajců), můžete tu v ulicích narazit na tři typy kuchyní - čínskou, indickou a malajskou. Tu čínskou jsem tentokrát vynechal, v Singapuru si ji přeci jen užívám víc než dost. Z té malajské jsem si nejvíce oblíbil plátky sladkých banánů smažené ve výborném těstíčku. Prodávali je po pěti kouscích za 1 ringit, což může být nějakých 6 korun. Když jsem se na prodavačku ve stánku hezky usmál, přihodila mi šestý kousek zdarma a já byl ještě spokojenější. Indické restaurace byly povinnou zastávkou na trase mých večerních gurmánských procházek. Dával jsem si celý set meal, což byl velký plechový tác, na který mi štědře naložili kopec rýže, několik hromádek různých originálně chutnajících zeleninových směsí a jako hlavní část - kuřecí nebo jehněčí v kari omáčce, nebo tandoori kuřecí stehno pečené v typické vertikálně orientované hliněné pícce ve tvaru velkého džbánu.































V neposlední řadě také za zmínku stojí krásná džungle, kterou všechny značené cesty, kterých je tu celkem 13, vedou. Celkem jsem strávil v Cameron highlands tři noci a dva celé dny. Ačkoli jsem tam odjel sám, sám jsem nakonec rozhodně nebyl. Potkal jsem celkem 6 Čechů, nejvíce jsem se kamarádil s Oldou a s Petrou, párem, který byl právě na cestách po Asii, Malajsii předcházelo Thajsko a Indie a poté se chystali do Indonésie. Dále jsem si dobře rozuměl s čínským párem, se kterým jsem se opakovaně náhodně potkával na různých místech.





























První den jsem nachodil asi 20 km v relativně těžkém terénu a kompletně jsem v odpoledním dešti promokl. Druhý den jsem si trochu přivstal, abychh byl na východ slunce už na kopci nad jiným městem, kam jsem se svezl ranním autobusem. Vrátil jsem se až k večeru a celkem jsem mohl ujít tak 40 km, taky jsem to v následujících dnech pěkně pocítil. =) V neděli už mě čekala zase cesta zpátky, pár hodin jsem ještě strávil v Kuale, kde jsem si třeba koupil tričko na tržnici v Chinatownu, abych poté, když jsem ve 2 ráno dorazil na pokoj v Singapuru, zjistil, že mi obratný prodavač zabalil jiné a méně kvalitní, než jsem si vybral. Příště už se tak lacino napálit nenechám.