Závěrečná výprava - Část první - Phuket

V předvečer mého odletu do Thajska jsme byli se spolubydlícími na závěrečné večeři v oblíbené jídelně Food republic, odtamtuď se Kelvin, Tina a Sim vydali přímo na autobusové nádraží, kde už na ně čekal noční autobus do Malajsie na ostrov Penang, kde se rozhodli začít svůj závěrečný výlet. Když jsme se loučili, bylo moc smutné uvědomit si, že je to na pořádně dlouhou dobu, možná i navždy. Kdo ví, jestli se vůbec kdy setkáme, a tak se někteří z nás neubránili pláči, přece jen jsme si na sebe za ty čtyři měsíce hodně zvykli a byli jsme jako jedna velká rodina. Ráno jsem si přivstal, abych dokončil balení velkého kufru a ještě jsem pro zbylé spolubydlící připravil snídani na rozloučenou. Po deváté už se, jak slíbil, stavil Putra, naložil všechny mé věci až na batoh, který jsem měl nachystaný na svou dvoutýdenní výpravu. Pak už mě čekala cesta na letiště, kde jsem si ještě před odletem zrušil student's pass, povolení, které mi umožňovalo být v Singapuru po celou dobu studia. Ke konci dvouhodinového letu jsem měl z okénka krásný výhled na Malajský ostrov Langkawi, který je už téměř u hranic s Thajskem a kde jsem zhruba měsíc předtím trávil krásné chvíle s Wesleym, Colmem a Sofií. Dokonce jsem viděl i přesně tu pláž, kde jsme se koupali, nebo si alespoň myslím, že to byla ona.

Po příletu na letiště na ostrově Phuket mě už přívítalo ostré sluníčko a skutečnost, že jestli nechci večer spát pod palmami ve společnosti desítek komárů, měl bych se začít starat. Protože jsem nechtěl být jako správný faràng (označení, které mají místní pro všechny turisty), nevzal jsem si taxi, ale počkal jsem si na autobus, který mě z letiště odvezl do asi 40 km vzdáleného města Phuket city. V hlavním městě celé oblasti jsem se rychle zorientoval, našel první ubytování doporučené v průvodci. Jednalo se o Hotel On On, který se pyšní tím, že se jedná o nesjtarší hotel v Phuketu a dále také tím, že se v něm natáčela úvodní část filmu Pláž. Bez ohledu na tyto dvě skutečnosti jsem dostal příjemný pokojík s velkou postelí, větrákem, což bylo naprosto vše, co jsem potřeboval. Navíc bylo ubytování v On Onu velmi levné.

Na západ slunce jsem se jel podívat na západní pobřeží. I když mi to všichni vymlouvali, že už se pak těch 15 km zpátky nedostanu, že už nic nepojede. Svezl jsem se "autobusem" s místními, do malého nákladního prostoru v zadní části automobilu se nás naskládalo snad dvacet a když už jsme na sebe byli na dvou proti sobě podélně umístěných lavicích všichni pořádně namačkaní, někdo venku odněkud vytáhl třetí lavici a na úkor už tak nulového komfortu zvýšil kapacitu dopravního prostředku o další místa, která se rychle zaplnila, takže jsem nakonec nemohl uvěřit, kolik nás to jede.


Nai Harn beach byla celkem pěkná, hlavně jsem se přesvědčil o tom, jak levné ovoce v Thajsku je, půlka vynikajícího ananasu na špejli za deset korun, sladké mango za dvacet, no nádhera. Když jsem se chtěl vrátit zpátky do hotelu, rychle jsem zjistil, že žádný autobus už asi opravdu nejede, 250 Kč za taxi se mi dávat nechtělo, tak jsem si stopnul první Thajku, co projížděla kolem na skútru. Vyklubala se z ní dobře zajištěná bývalá prostitutka, svezla mě k sobě domů, kde si ještě potřebovala něco vyřídit, tam jsme pak přesedli do auta a ona mě následně ochotně dovezla až před můj hotel. Moc jsme si ale nepokecali, protože ona tolik anglicky neuměla, spíše pro mě překvapivě německy, a to jsem byl vedle zase já. To mi připomíná, že se musím zmínit o tom, jak problematické občas bylo domluvit se anglicky, a to jsem byl v těch nejturističtějších oblastech. Velká část konverzací však stejně po chíli neúspěšného snažení spadala na nonverbální úroveň. Ale to vůbec nevadilo, protože mi to všichni Thajci bohatě vynahradili tím, jak byli přátelští, milí, usměvaví a hodní.

Po noci v On Onu jsem si dopřál bohatou snídani v jedné z tamních restaurací. Při ní jsem se seznámil s Australanem Anthonym, který se po roce cestování po celém světě chystal na návrat domů do Sydney. Poté jsem se autobusem vydal na pláž Patong, která je opravdovým turistickým peklem, na pláži jsem si dal výborný oběd - kuřecí na bazalce a potom samozřejmě spoustu manga. Podél západního pobřeží ostrova Phuket je spousta krásných pláží, pro přepravu mezi nimi jsem se ani nemusel namáhat stopovat, sotva jsem vyšel po silnici směrem na sever, už mi někdo na skútru sám od sebe zastavil a nabízel mi, že mě sveze. Takhle jsem se podíval na pláž Kamala a na nedalekou tržnici, určenou nikoliv pro turisty, ale pro místní obyvatele. Podle toho to tam také vypadalo - napůl tržnice, napůl smetiště, všude spousta ryb, mořských plodů, porcovaného masa, které bylo v obležení much celý den v teple a na sluníčku.




















Sotva jsem vyšel po silnici zpátky směrem k Patongu, zastavil mi šofér jednoho z hotelů v Patongu a nabízel mi, že mě za 50 Kč sveze. Když jsem mu vysvětlil, že cestuji zadarmo, pobaveně přistoupil na to, že mě sveze i tak. V Patongu jsem se informoval o ranní cestě na ostrovy Phi Phi, prošel si celé město, na pláži si vychutnal a nafotil krásný západ slunce a začal jsem shánět ubytování. Trochu mě překvapily ceny, které byly několikanásobně vyšší, než jsem platil noc před tím v Phuket city. Odmítl jsem pár nabídek a po asi hodině procházení zapadlých uliček jsem úplnou náhodou objevil nízkonákladový hostel, kde pro mě měli připravený poslední pokoj. To jsem ještě netušil, jaká setkání mě ten večer čekala. Nejprve jsem se střetnul s jedním českým párem z Pardubic, poté s dalším - s Ondrou a Verčou, kteří v Thajsku trávili svou dovolenou a když už jsem si říkal, že to není možné, objevila se na scéně má spolužačka ze Singapuru, Američanka Zan, spolu se svm přítelem. To vše se odehrálo v onom hostelu během jediné hodiny.





























"Good guys go to heaven, bad guys go to Patong." Trička s tímto nápisem byla k zakoupení ve stáncích v uličkách Patongu a já jsem měl možnost přesvědčit se při svých nočních procházkách o pravdivosti tohoto tvrzení. Patong je doopravdy hříšné město. Město, kde při návštěvě ping pong show rozhodně žádnou exhibiční hru stolního tenisu neuvidíte. Město, kde můžete potkat tisíce turistů, kteří se přijeli vyvalit na krásnou pláž a obývají místní předražené rezorty, hotely a hostely. Především je tu spousta Němců, Britů, Francouzů, seveřanů, no prostě ráj evropských turistů. Mezi nimi tvoří nepřehlédnutelnou část postarší turisté mužského pohlaví, kteří sem přijeli naplnit své sexuální a emocionální sny. Krásné Thajky ve věku jejich dcer a vnuček umně přijímají hru na jejich družky a ruku v ruce s nimi tráví veškerý čas. Ti kteří přijeli se svými partnerkami a s rodinami jen tiše závidí.