pátek 17. srpna 2007

Konečně notebook.



Omlouvám se všem za menší pauzu v psaní, poté co jsem odešel z hostelu jsem neměl nejlepší přístup na internet a můj vlastní počítač mi kurýr doručil až dnes. Konečně jsem to tu mohl oživit pár obrázky a budu se snažit pravidelně publikovat nové příspěvky. V minulých dnech se toho stalo docela hodně a snad nic důležitého nevynechám.

Co se týče formálních povinností, ve středu 15. jsem absolvoval ve škole imatrikulaci, to znamená, že jsem získal plnohodnotný status studenta, dostal jsem čipovou kartu, bez které bych se vůbec nemohl dostat do školní budovy, svést výtahem, vykoupat se ve školním bazénu, půjčovat si knihy v knihovně a hlavně, nedostal bych 20% slevu na stravu ve školním stravovacím zařízení. Dnes jsem si byl na imigračním úřadě vyzvednout student's pass - povolení k pobytu a ve škole jsem absolvoval orientation day - se zbylými 243 exchange studenty jsem si vyslechl nudné prezentace o tom, jak vše funguje, dostali jsme oběd a pak nás po zhruba dvacetičlenných skupinkách provedli po nejdůležitějších místech ve škole. Tedy ve škole - v areálu školy, který sestává z pěti velmi moderních až futuristických budov, čtyři z nichž jsou spojeny společnými podzemními prostory.

Asi bych se měl trochu obsáhleji vyjádřit k bydlení: Spolu s jedním francouzem a deseti číňany obývame velký apartmán asi dvacetpět minut chůze od školy. Je tu pět pokojů, kuchyň, několik koupelen a společenská místnost, já jsem na pokoji s francouzem, Amaury Jean Baptiste Parent se jmenuje, a zatím to vypadá, že spolu budeme moc dobře vycházet a že snad i společně podnikneme nějaké výlety.

Všichni čínští spolubydlící jsou moc fajn. Všichni tři kluci a jedna z dívek jsou z Hongkongu, zbylých šest jsou ryzí číňanky, chovají se jako malé děti, pořád se hihňají, moc po sobě neuklízejí a pro štěstí jim doma rodiče do kufru přibalili plastové plakety s božským Maem (kterého mají mimochodem i na všech bankovkách). První den, když jsme se seznámili, jsem vybalil hašlerky a nabídl jsem jim. Tolik vděku, co se mi dostalo, jsem vůbec nečekal. Všichni se úplně rozzářili, jako malé děti, do jednoho si vzali, a v ohromném nadšení mi pořád děkovali.

Se jmény to mají naši spolubydlící trochu složitější, ačkoli se to píše čínskými znaky pouze jedním způsobem - číst se to může dvěma - mandarinskou čínšstinou nebo kantonským dialektem, který má podstatně odlišnou výslovnost. Aby to nebylo tak jednoduché, vybrali si ještě skoro všichni anglická jména. Horní řada zleva doprava: Fung-Čl, Lin-Dong, Tina. Ve spodní řadě: Eva, Lú-Lu, Tan-Xien a Summer. Kluci se jmenují Penny, Edwin a Kevin. Jak již jsem říkal, všichni jsou moc přátelští, milí, plaší, stydliví. slušní, pokorní, skromní a za všechno velmi vděční.



Žádné větší výlety jsem zatím neabsolvoval, pouze na území Singapuru - byl jsem například s Amorym na ostrůvku Sentosa, který je velmi podivným hybridem přírodní rezervace a zábavního parku. Celkově působí ostrov dosti nepřirozeně a kýčovitě, k vidění je zde velké množství podivností jako například futuristický vláček, velká socha Merliona - napůl lva, napůl ryby, motýlí rezervace, uměle vytvořené pláže, podmořský svět. Velká část atrakcí na ostrově je ještě nedostavěná, takže tu bude za pár let ještě více nesmyslů. Na fotkách to možná může vypadat krásně, ale ve skutečnosti je to jeden velký kýč a já jsem byl z jeho návštěvy spíše znechucen. Ne moc mile na mě také zapůsobilo to, že, přestože jsou všechny významné body na Sentose spojeny hezkými cestičkami protínajícími tropickou vegetaci, paralelně s nimi vedou silnice, po kterých jezdí jeden autobus za druhým, u pláží zase pořád popojíždí malé vláčky, veškerá doprava mezi stanovišti je zdarma.



Z dalších zážitků jen rychle: party v nejvýše položeném baru v Singapuru - v 72. patře hotelu s výhledem na osvětlenéměsto. A pivo stálo jen 160 Kč, měli zrovna nějakou super výhodnou slevu, takže paráda. Prohlídka chinatownu a hinduistických a čínských klášterů v něm. A samozřejmě neskutečné množství exotického jídla, některé chutná zvláštně, některé až tak zvláštní, že se nedá jíst, dost často je jídlo velmi pálivé. Výborné jsou například čínské "knedlíčky" vařené v páře plněné masovou směsí, podává se k nim ještě čerstvý nastrouhaný zázvor zalitý sojovou omáčkou. Další čínskou specialitou jsou velké tenké plátky vepřového masa které se neustále potírají velmi sladkou omáčkou a opékají se, až jsou celé zkaramelizované a pak se nakrájí a jí třeba jako u nás chipsy. Včera jsem ještě například ochutnal sladký ovesný nápoj, džus z cukrové třtiny, který přede mnou vylisovali, či například Ice Kachang - dosti podivný zákusek - Ice Kacang - v misce jsou na dně červené fazole, spoustu kousků želé různých barev a bez chuti, na tom je spousta ledu politého různě barevnými sirupy a na to nejlepší nakonec - kukuřice v nějakém nálevu, no nic moc. A když led roztaje, je z toho ještě horší břečka. Někde na dně je schovaný jakýsi "poklad" - to co všichni hledají - atap seed - chutná skoro jako sladké tuhé želé. Melissa mi říkala, že je dokonce několik písniček, ve kterých se zpívá "You are the atap seed of my ice kachang." To mě docela pobavilo.

2 komentáře:

Anonymní řekl(a)...

Ahoj Tome,
můžeš nám prosím někdy více napsat o Melisse a více o Tvém školním rozvrhu /předmětech/, které budeš mít.
Děkuji A.

Anonymní řekl(a)...

s notebookem jsi spokojený? :))