Závěrečná výprava - Část šestá - Siem Reap

Siem Reap, město, které dnes nežije téměř z ničeho jiného, než ze své výhodné pozice hned u Angkorských chrámů, se na tři noci stalo mým domovem a pobyt v něm byl velmi příjemným zážitkem. Ještě když jsem byl v Thajsku, říkal mi jeden Belgičan, kterého jsem tam potkal, že podívat se na závěr cestování do Kambodži, jak jsem si to naplánoval já, bude tou pravou třešničkou na dortu. A musím mu dát za pravdu - bylo to tak. Nejvytíženější kambodžská turistická oblast je skutečným rájem pro všechny faràngy a tak tu najdete mnoho luxusních hotelů, levných a kvalitních guesthousů, výborných restaurací, masážních salonů a obchůdků se suvenýry. Já jsem po svém nočním příjezdu začal ihned hledat ubytování. V prvním hezkém guesthousu, který zaujal moji pozornost, pro mě sice měli volný pokoj, ale cena za něj byla 20 USD na noc, takže jsem zdvořile odmítl, že hledám o něco levnější ubytování. Na recepci mi doporučili jiné místo s názvem Fresh, které bylo nedaleko a tam jsem si za 8 USD na noc zaplatil krásný pokoj s velkou postelí, televizí, větrákem a s luxusním sociálním zařízením. Setmělé ulice nočního Siem Reapu jsou plné promenádujících se turistů několika málo žebráků a mnoha místních dopravců – živnostníků na skútrech a s tuk-tuky. Výjimkou je jedna třída, která je zařízena jako pěší zóna, a je hlídána strážci, kteří nepustí téměř nikoho z místních dál a dohlížejí, aby bavící se turisty nikdo neobtěžoval. Je vidět, že kambodžské úřady si uvědomují hodnotu tohoto místa pro svoji zemi a také si jsou vědomy, že absolutní bezpečnost je nezbytným předpokladem pro dynamický rozvoj turismu. Se strážci veřejného pořádku se tak setkáte téměř na každém kroku. Například jen u každého bankomatu je 24 hodin denně hlídač. Ač jsem se během svého pobytu poctivě na svých toulkách ulicemi města snažil najít nějaká nebezpečná místa, nepodařilo se mi to. Ne nadarmo se říká, že Siem Reap je jedním z nejbezpečnějších míst v celé Jihovýchodní Asii.

Ubytování jsem tedy měl zajištěno, dobře jsem se vyspal a další den ráno mě čekal další důležitý úkol – najít si svého osobního dopravce a průvodce, který se mnou bude objíždět všechny místní architektonické památky. Nejprve jsem se šel nasnídat do restaurace jménem Red Piano. Toto místo si mimo jiné oblíbila i Angelina Jolie, když zde natáčela Tomb Raidera a já jsem musel uznat, že má velmi dobrý vkus. Způsob, jakým Francouzi během období své koloniální nadvlády spravovali celou oblast jbyl trestuhodný. Snad jediné pozitivum, které po nich zůstalo, to se jim však upřít nedá, jsou bagety. Ty se tu dají bez jakýchkoliv problémů sehnat a chutnají opravdu jako ve Francii. Po božské snídani jsem vyšel do ulice a první, kdo mě oslovil, jestli nemám zájem o transport byl Sawan, jednadvacetiletý Kambodžec, se kterým jsem poté strávil téměř celý zbytek svého pobytu. Sawan měl sice tuk-tuk, ale když jsem mu řekl, že je to zbytečné, že chci jen motorku, vzal mě k sobě domů a zatímco jsem se seznamoval s celou jeho rodinou (s rodiči, bratry, sestrami – všichni byli samozřejmě doma, v Kambodže je sice oficiálně asi 1% nezaměstnanost, ale, když si přečtete jejich definici nezaměstnaných, jsou to ti, kteří pracují méně než jednu hodinu týdně, podle skutečných odhadů nemá asi 85 % obyvatel v ekonomicky aktivním věku žádné řádné zaměstnání, i když mluvit o ekonomicky aktivním věku v kambodžských relacích je také zcestné, protože pouličním prodavčům není mnohdy ani více než deset let,) Sawan přemontoval tuk-tuk na motorku, naskočil jsem a jeli jsme objevovat památky starodávných civilizací.

Celý areál zabírá plochu stovek čtverečních kilometrů a nachází se v něm mnoho chrámových staveb a komplexů, z nichž nejznámější jsou patrně Angkor Wat, Angkor Thom, Ta Prohm a Banteay Srei. Všechny byly součástí hlavního města vyspělé khmérské civilizace a pocházejí z období 8. až 13. století. Zajímavé je, že kombinují prvky a motivy jak buddhismu tak hinduismu, takže můžete zahlédnout Garudu s Višnou na ramenou, jak pozorují opodál sedícího Buddhu, který se dívá na v reliéfech zachycené výjevy z Mahabharáty.

„Ani nejlepší fotografie či film nevystihnou půvab tohoto nenadálého zjevu šedomodrých tajemných staveb, vyvstávajících jako přízraky z dávných dob nad mrtvou tiš temného, ponurého pralesa“

cestovatel A. V. Novák, 1932

Jeden z klenotů světového kulturního dědictví, Angkor Wat, je považován za největší náboženskou stavbu na světě. Obklopen obrovským vodním příkopem působí skutečně majestátně. Kambodžané se jím tolik pyšní, že jeho silueta je hlavním motivem na státní vlajce a objevuje se i na bankovkách. Celý chrám je postaven tak, aby zhmotňoval hinduistické představy vesmíru a studiu všech symbolů a skrytých významů zde by se dal zasvětit celý život. Další jedinečností je bezpochyby 600 metrů detailních basreliéfů, které jsou k nalezení na celé ploše obvodových zdí a za jejichž precizním vytvořením muselo stát neskutečné množství práce, což jen umocňuje celkový drtivý dojem z tohoto unikátního místa.

Chrám Ta Prohm je světoznámý převážně díky skutečnosti, že když byl v devatenáctém století pro západní svět znovuobjeven francouzskými archeology, padlo rozhodnutí, že právě tento chrám bude tím, který se zachová v původním stavu - to znamená napůl rozpadlý obklopený milosrdným objetím okolní džungle. Zatímco v ostatních chrámech se prováděly náročné rekonstrukce a mnohé stavby byly rozebrány a znovu složeny, v Ta Prohm byly všechny restaurátorské práce prováděny s ohledem na to, aby byl zachován romantický charakter místa. Mohutné, jakoby také zkamenělé kořeny obrovských stromů rozvracejí starobylé ruiny chrámu a tato symbióza vypadá v teplém světle odpoledního slunce úchvatně. Působivé scenerie, které se objevily v mnoha známých dobrodružných filmech si získaly i mé srdce a chvíle strávené v jejich zákoutích byly překrásné.





























Nejlepší na areálu angkorských chrámů je ale jeho rozloha. Když už vás nebaví davy turistů, které se přesouvají celé dny od jednoho z nejznámějších chrámu k dalšímu, není žádný problém, odbočit z hlavní cesty a prozkoumat zapomenuté ruiny něktérého z méně navštěvovaných míst. Když budete mít štěstí, objevíte opuštěná božská místa, která by, kdyby se nacházela někde v Evropě, byla každý den pod náporem tisíců turistů. Ve stínu Angkor Watu a dalších místních celebrit se taková místa však velmi snadno přehlédnou. A to je právě příležitostí pro nezávislé turisty, kteří pak mají možnost strávit například západ slunce ve svém "soukromém" chrámu.



















Chrám Banteay Srei se nachází trochu dál od centra chrámového komplexu, ale jeho návštěva rozhodně stála za to. Banteay Srei nikterak nevyniká svými rozměry, naopak, jeho krása tkví v detailní výzdobě. V růžovém pískovci vytesaná vyobrazení vynikají svoji plastičnosti a živostí všech detailů. Právem je místo označováno za klenot khmérského umění. Mezi nejkrásnější motivy patří Apsary, nadpřirozené bytosti, které v hinduismu vystupují jako duchové vodních a vzdušných živlů. Apsary nejčastěji přijímají pozemskou podobu mladých žen neobyčejné krásy a ladnosti. Již z několika encyklopedií a průvodců jsem měl nastudované známé vyobrazení Krišny zabíjejícího Kamsu. Bohužel však byl celý prostor před reliéfem ohrazen, aby se tam nechodilo a tak nebylo možné Krišnu hezky vyfotografovat. Zeptal jsem se jednoho ze strážců, jestli nemůžu výjimečně překročit hrazení a udělat si jednu fotku. Ten mě odmítl a odešel, takže jsem si nakonec mytologickou scénu přece jen mohl vyfotit.




























Zpátky v Siem Reapu jsem vždy po večerech navštěvoval vybrané restaurace, chodil jsem na masáž k místní dívce, která se jmenovala Singhaia a procházel jsem neskutečně levné obchůdky. Pobavila mě skutečnost, že v Kambodže se padělají knížky. Tak jako můžete v Thajsku nebo v Indonésii běžně nakupovat pirátské kopie filmů a hudby, v Kambodžském království si zase velmi levně můžete nakoupit různé monografie. Kopie jsou velmi kvalitní, vypadají prostě jako originály, a to včetně veškerého barevného tisku. Jediným rozdílem je cena, která bývá zhruba pětinová, často ještě nižší.