Další den brzy ráno jsem si šel koupit lístek na loď na nedaleký ostrow Langkawi. Jak jsem brzy měl tu možnost zjistit, je to málem ještě větší turistický blázinec než Bali. Když vystoupíte z bran přístavu, první co uvidíte je obrovská kýčovitá plastika orla, vedle Starbucks' a kousek opodál KFC. K tomu se ná Vás jako supi na svou kořist vrhnou taxikáři, zaměstnanci cestovních kanceláří, hotelů, půjčoven aut atd. Ale abych nepředbíhal... zatím jsme ještě na Penangu. Loď měla vyjíždět deset minut poté co jsem vstoupil do kanceláře, kde prodávali lístky a pověřený zaměstnanec z nastalé časové tísně nebyl vůbec nadšený. Rychle zavolal na loď, ať na mě ještě počkají, dal mi lístek a povídal, ať utíkám. Když jsem o pár minut později, poté, co jsem musel obejít málem celý přístav, abych se nakonec dostal jen o pár metrů dál od místa odkud jsem vyšel, nyní už za plot, klidným krokem nastoupil na loď, jen jsem si našel místo k sezení a už jsme odrazili od břehu.Při vystupování z lodi jsem pomohl nadzvednout jisté dívce ze země těžký batoh, což mělo za následek to, že se mě o pár minut později zeptala, jestli se nechci připojit k jejich skupině, že si můžeme vzít společně taxíka. Trochu jsem váhal, protože jsem vlastně ani ještě pořádně nevěděl, kam jedu, ale právě proto jsem se nakonec rozhodl nabídku s díky přijmout a tak jsem poprvé potkal Švédku Sofii a Iry Wesleyho a Colma. Brzy jsme se spřátelili a já měl možnost dozvědět se něco více o jejich osudech. Sofie (24) se, poté, co jí na poslední chvíli odřekla účast její nejlepší kamarádka, rozhodla vydat na pololetní putování po jihovýchodní Asii sama. Dlouholetí přátelé, elektrikář Wesley (26) a dělník Colm (28) plánují cestovat také alespoň několik měsíců a poté by chtěli nějaký čas pracovat v Austrálii. Cesty celé trojice se protly hned na začátku jejich putování v KL a rozhodli se, že budou chvíli pokračovat spolu. Vzhledem k tomu, že byli všichni v Asii teprve třetím týdnem, měl jsem možnost jim spoustu věcí vysvětlit a doporučit.
Společně jsme si tedy vzali taxi a dopravili se k hostelu doporučeném v průvodci. Na místě jsme se dozvěděli, že místo už bohužel neexistuje a souhrou náhod jsme se po chvíli dostali do místa zvaného Gecko, které mi shodou okolností doporučovali němečtí baťůžkáři večer před tím v Georgetownu. Tady jsme si společně zabrali chatku se dvěma manželskými postelemi, osvěžili se po cestě, došli si na oběd a poté jsme strávili zbytek dne na krásné pláži. S nadšením jsem objevil stánek s domorodým občerstvením, takže jsem se mohl do sytosti zásobit smaženými banány, čajem tarik a čerstvým ananasem, to vše za bezkonkurenčně nízké ceny.
Večer jsme se vydali poznávat noční život na duty-free ostrově a v nové sestavě to byla docela velká zábava. Velmi brzy ráno jsem se ani nestihl rozloučit se spícími přáteli, dokonce jsem jim i zapomněl nechat peníze za ubytování a už jsem musel utíkat, abych stihl dlouhý řetězec navazujících spojů na cestě do Singapuru. Vzhledem k tomu, že se davy hinduistů vraceli z víkendových oslav Deepavali, byly téměř všude všechny spoje plné a já, jelikož jsem samozřejmě neměl dopředu koupené lístky, jsem musel přijímat dosti alternativní řešení. Nakonec ale vše dobře dopadlo a já se dostal zpátky do své postele v Singapuru, kde už na mě čekali vyhladovělí bed bugs.
Žádné komentáře:
Okomentovat