Možná jsem tu již psal, že během velké části své každodenní cesty do školy procházím kolem vysokého plotu, za kterým je ještě vyšší živý plot, takže není vidět skrz a na kterém jsou co pár metrů cedule, varující, že jakýkoliv pokus o proniknutí na pozemek může být opětován střelbou. No tak za tímto plotem se nachází rozlehlé pozemky jejichž dominantou je prezidentský palác a ve čtvrtek 8. listopadu při příležitosti státního svátku byly tyto prostory zpřístupněny veřejnosti. To jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít a stejně jako mnoho dalších jsem se vydal na průzkum jindy zakázaného území.
Nejprve jsem musel vystát dlouhou frontu čekajících návštěvníků, zaplatit symbolické vstupné 1 dolar, podrobit se důkladné bezpečnostní prohlídce a poté se mi již otevřely brány prezidentovy rezidence. Většinu plochy zabírá překrásný pečlivě udržovaný park, do kopce se vine cesta, která spojuje hlavní bránu s palácem a dále se větví k dalším objektům. Při příležitosti otevření rezidence veřejnosti se v zahradách konalo množství koncertů a vystoupení. Měl jsem možnost shlédnout výstup dětského orchestru, který byl přímo báječný. Jen těžko si lze představit, jakou ctí muselo pro malé školáky být, když jejich si hru vyslechl i sám prezident, který vyšel z prostor svého paláce a v doprovodu své choti a několika osobních strážců procházel areálem a zdravil svůj lid. Bezpečnostní opatření byla překvapivě malá, takže se s prezidentem všichni zdravili z bezprostřední blízkosti, mnoha lidem mě nevyjímaje se poštěstilo potřást si se Sellapanem Ramanathanem rukou a prohodit s ním pár slov.
Po příjemných chvílích strávených v území za plotem jsem se naposledy pokochal výhledem, který zase na několik měsíců nebude nikdo kromě pár vyvolených mít možnost spatřit a pěšky jsem se vydal na autobusové nádraží v Queen street, kde začala má další dobrodružná cesta. Ale to už je zase jiný příběh.
Žádné komentáře:
Okomentovat