Podruhé v Malajsii

Minulý čtvrtek jsem podnikl další výlet do okolí Singapuru - tentokrát byly cílem cesty historický přístav Melaka a hlavní město Kuala Lumpur. Termín ani cíl výletu jsem nezvolil náhodně, ve stejnou dobu se konal organizovaný školní výlet - asi 80 exchange studentů ve dvou autobusech. Školního výletu jsem se neúčastnil hlavně protože byl relativně předražený - celá cesta mě nakonec stála asi polovinu toho, co platili ostatní. Nejprve jsem chtěl jet sám, ale na poslední chvíli jsem se připojil ke skupince Alex (DE), Michael (DE) a Alex (USA), kteří jeli také na vlastní pěst. Rozhodnutí cestovat s nimi se po krátké době ukázalo být velkou chybou. S některými lidmi pro mě není lehké vycházet po dobrém. Ne že by to bylo tak tragické, ale po jednom dni stráveném s touto partou jsem od nich musel utéct, abych si mohl celý výlet užít. Alespoň jsem si uvědomil, jak dobře jsem si vybral své spolubydlící a spolucestující z minulých týdnů a jak bych si jich měl vážit.

Nejprve jsme se autobusem dopravili do Melaky (asi 230 km od SG) - toto městečko bylo pro svoji výhodnou geografickou polohu objektem zájmu světových mocností, v 16. století se dostalo pod správu Portugalska, v 17. st. bylo obsazeno Nizozemci a na konci 18. st. bylo postoupeno britské koloniální správě. Není tedy náhodou, že se zde nachází mnoho krásných architektonických památek po západní kultuře. Tak nějak se o Melace alespoň psalo v průvodci. Moc jsem se těšil, ale skutečnost pro mě i pro ostatní byla velkým zklamáním. Melaka není o moc víc než jen špinavá smrdutá díra se zříceninou kostela na kopci, několika obchodními centry a nevkusně načerveno natřenými historickými budovami datujícími se do 16. - 19. století. Údajně je červený nátěr rekonstrukcí původní omítky. Pravdou však zůstává, že na to není vůbec pěkný pohled.

Situaci alespoň trochu zachránily dva světlé momenty. Jedním z nich byly české krávy (respektive plastiky z výstavy Cow parade od českých umělců), které byly na putovní cestě po Malajsii a já měl to štěstí, že jsem je zastihl právě v jediném týdnu, kdy byly v Melace. Když si uvědomím, že jsem ty samé krávy potkával v Praze a teď jsem se s nimi sešel na opačném konci světa, říkám si, že je to snad i víc než náhoda.


Druhým výborným zážitkem v Melace byla večeře v restauraci Capitol Satay, která byla skutečně super. Tento rodinný podnik funguje již po tři generace a je nejlepší ukázkou netradičního konceptu restaurace, který by mohl mít velký potenciál nejen v zapadlé Melace. Ve zvenku otevřeném prostoru restaurace se tísní zhruba patnáct podivných kulatých stolů na kterých je vidět, že nejsou z nejnovějších. Pod každým z nich je skrytý plynový vařič, který ohřívá obsah kotlíku v otvoru uprostřed stolu. V zadní části prostoru podniku je velký chladící box s asi třiceti růnými typy satay - rozličné věci na špejli - od kuřecího masa přes krevety, škeble, zeleninu, fishballs (knedlíčky z těsta s mletým rybím masem), po různé těžko identifikovatelné zvláštnosti. Vše funguje na principu samoobsluhy, sami si vyberete špejle, sami si je v kotlíku připravíte a a sami je sníte. Na konci se jen sečtou špejle (3 Kč za jednu). Nutno říci, že restaurace byla narozdíl od ostatních v ulici plně obsazená. Jedná se o skutečnou melackou legendu - přece jen dostat se na první místo v kolonce "stravování v Melace" do průvodce Lonely Planet asi o něčem svědčí.

Jen jsme se usadili, už u nás byla pohledná usměvavá malajka, zeptala se jen co si dáme k pití a sotva odběhla, už se k nám blížila další se dvěma velkými sběračkami (v jedné byl cukr, ve druhé mleté arašídy, odhaduji) a s kovovou karafou. Do kotlíku ve stolu přilila omáčku, vmíchala obě sběračky a zapálila oheň pod stolem. Zbytek už byl na nás, jen občas se u nás zastavila obsluha, přilila a promíchala omáčku, či upravila plamen. Překonal jsem se a zhltal 16 špejlí, bylo to moc moc dobré.

Tento gurmánský zážitek už nemohlo v Melace nic překonat, ani pokleslé pouliční karaoke, a tak jsme po noci strávené v relativně příjemném hostelu Traveller's lodge rychle vyrazili do Kualy Lumpur. Hlavní jádro města má asi 1,8 milionu obyvatel, s příměstskými částmi je to celkem asi 7 milionů. Město mě velmi příjemně překvapilo, je relativně velmi čisté a bezpečné, všude mnoho moderních budov, aut a ohromných nákupních center. Mezi mrakodrapy se však nachází spoustu zchátralých budov a špinavých uliček. Všechny nejvýznamější objekty turistického zájmu jsou dost blízko sebe, takže je velmi pohodlné a příjemné procházet město pěšky.

Trochu vzdálenou atrakcí, která však rozhodně stojí za to je Batu caves - komplex hinduistických chrámů v prostoru jeskyní ve skalní stěně asi 13 km na sever od centra. Tam jsme se na můj popud s ostatním "kamarády" vypravili a byl to, i přesto, že celou dobu silně pršelo, bezvadný zážitek. Na první pohled zaujme přes 40 metrů vysoká monumentální socha boha války Murugana celá ve zlaté barvě, nalevo od něj ní se vine nahoru do skalní stěny 472 schodů vysoké schodiště. V hustém dešti jsme ho vystoupali do polootevřené jeskyně s množstvím zdobených oltářů. Z vršku schodiště je výhled na celé město a když zrovna neprší, je všude spousta opiček - makaků, kteří se snaží získat od turistů a poutníků jídlo, nebo jim alespoň ukrást fotoaparát. My je bohužel v dešti neviděli.

Zatímco mí spolucestující si před cestou zamluvili pokoj v hotelu Ritz-Carlton, já se vydal zkusit štěstí a zrealizovat skutečně nízkonákladové ubytování. Připojil jsem se k organizovanému školnímu výletu a v noci jsem přespal na zemi v hotelovém pokoji s Jean-Phillipem a Simonem, kteří se oficiálně účastnili výletu. Ráno se mi dokonce podařilo inflitrovat se se skupinou ostatních studentů na snídani do hotelové restaurace. Zadarmo jsem se víc než dobře najedl a zatímco Alexové a Michael se koupali v hotelovém bazénu, vozili se taxíkem a jedli u McDonald's a v KFC, já absolvoval náročný den pěším procházením města. Byl jsem nahoře na KL Tower i na můstku Petronas Towers a vychutnal si spoustu krásných výhledů. Viděl jsem opičky přebíhat silnici a skákat po stromech. Procházel jsme špinavé uličky, do kterých se turista jen tak nedostane. Obědval jsem pekelně pálivou rybí laksu a zapíjel to přeslazeným čajem Tarik s mlékem - místní specialitou. Shlédnul jsem místní show s krásnými kostými a tradiční hudbou. Nemám pochyb, že jsem si to užil mnohem více než oni. Cesta zpátky v nočním autobuse byla až na hroznou zimu celkem příjemná a v pondělí ráno jsem se už zase procházel čistými ulicemi Singapuru.