Filipíny - Den první

Po bouřlivé oslavě narozenin Jeana Philippa se nám podařilo sejít se včas před budget terminálem na letišti Changi, abychom se na deset dní rozloučili s přehnaně čistým a civilizovaným Singapurem. Jediný, kdo měl trochu problémy, byl Bertrand, který čekal celou dobu u jiného terminálu, a poté dorazil pouhých deset minut před uzavřením našeho check-inu. Vše bylo nakonec v pořádku, dokonce ani nevadilo, že jsme ani já ani Amélie neměli vytištěnou elektronickou letenku, stačilo předložit pouze pas.

V 9:10 jsme na palubě letadla Airbus společnosti Tiger Air vzlétli a o tři a půl hodiny později, už jsme dosedali na přistávací dráhu letiště Clarke nedaleko hlavního města Filipín. Během letu jsme zažili spoustu báječných turbulencí, letadlo se klepalo a co chvíli se propadlo dolů, jak si hledalo svoji cestu mezi vzdušnými proudy. Bylo to jako na horské dráze, jedinou nevýhodou bylo, že jsme nedostali nic k jídlu ani k pití, jedná se o nízkonákladovou leteckou společnost, takže občerstvení není součástí ceny letenky.

Po hladkém přistání jsme se přesunuli prvním autobusem do Manily. Přestože je to na mapě jen pár desítek kilometrů, v místních podmínkách to byly dvě a půl hodiny bláznivé jízdy. Doprava v jedenáctimilionovém městě s rozvojovou infrastrukturou je přeci jen docela problém. Vyzkoušeli jsme si i jak funguje městská hromadná železniční doprava a mohu říct, že slovo hromadná ji skutečně víc než dobře vystihuje. Po chvíli hledání se nám podařilo najít levný a čistý hostel. Po ubytování jsme se vydali do historického centra metropole. Od 16. století byla oblast Filipín španělskou kolonií, aby se poté na přelomu 19. a 20. století dostala pod silný vliv USA. Z koloniálního období zůstalo ve městě mnoho historických a architektonických památek. Zásadní vliv však měla tato etapa dějin na kulturu země. Filipíny jsou dnes největší křesťanskou zemí v Asii a ten rozdíl je všudepřítomný a velmi znatelný.

Noční prohlídku historického opevněného centra Intramuros jsme zakončili jízdou v jeepney (místní populární hromadný dopravní prostředek vzniklý přestavbou amerického armádního jeepu s užitím mnoha kýčovitých dekorativních prvků) a poté návštěvou jednoho z mnoha místních podniků s živou hudbou. Veliké oblibě se tu těší "bitva kapel", kdy se na pódiu střídá několik formací, které se snaží získat si oblibu publika, co se žánru týče, téměř všechny hrají classic rock, takže skoro na každém rohu můžete slyšet Hotel california nebo Smoke on the water. Místní pivo San Miguel patří pravděpodobně k těm nejlepším a nejlevnějším v Jihovýchodní Asii.

Z mého líčení zatím asi nevyplynulo, jak to v Manile ve skutečnosti vypadá. Špína, chudoba, zápach, mnoho bezdomovců spících kdekoliv na ulici, žebrající děti, které se kolemjducím staví do cesty, chytají za ruce. Švábi lezoucí všude po chodníku, takže musíte dávat pozor, abyste je nerozšlápli, krysy na hromadách odpadků, pohublé kočky a hladoví toulaví psi - to je měststká fauna. Občas leží uprostřed cesty bezvládné tělo, nevíte, jestli dotyčný jenom spí nebo jestli už usnul navěky. Mnoho z bezdomovců vypadá skutečně špatně, na smrt nemocně. Mimo žebráků jsou ulice plné přičinlivějších jedinců. Mnoho dotěrných obchodníků s čímkoliv a spousty překrásných profesionálních společnic. Jistě si dovedete představit, jaký efekt vyvolá ve výše popsaném prostředí skupina devíti ryzích turistů, zvlášť, když se jedná v širokém okolí o turisty jediné. Nic příjemného. Přes to přese všechno musím říct, že místní lidé jsou většinou velmi milí a přátelští. S tím kontrastují všudypřítomná přísná bezpečnostní opatření: u vchodů do obchodů a restaurací je vždy bezpečnostní služba, aby zabránila vstupu lůzy z ulic. Na stanicích autobusů probíhají kontroly zavazadel a všude jsou ozbrojení příslušníci pořádkových sil. Na Filipínách se uživí i lovci lidí. Vláda vypisuje odměny za hledané teroristy a únosce (většinou se jedná o členy radikální muslimské menšiny, kteří si na jihu země vybojovali své nezávislé území.) Na některých místech můžete vidět plakát s portréty hledaných zločinců s částkou vypsanou za jejich dopadení. Asi třetina ze zhruba třiceti podobizen byla diagonálně přelepena červenou páskou s nápisem "killed on..." a datum. Úplně přesně jsem nepochopil, jak to funguje.

Spláchnout únavu chlazeným San Miguelem, špínu velkoměsta studenou sprchou a další den pokračovat na jih bylo asi to nejlepší, co jsme mohli dál udělat.