Ostrov Tioman

Zatímco včera celý den v Singapuru propršel, o víkendu bylo v Malajsii krásně, na ostrově Tioman skoro jako v ráji.

Ještě ve středu jsem se sešel s Michalem (viz Ostrov Bintan) v New Asia baru, on už některé ostrovy u východního pobřeží pevninské Malajsie navštívil, tak jsem měl možnost dozvědět se od něj mnoho zajímavých a užitečných informací. Například že není dobré plavat mezi korálové útesy, když začíná odliv, protože je pak problém dostat se zpátky. Později jsem to vyzkoušel a musím uznat, že to problém docela byl, zvlášť se žralokem za zády, ale to už bych předbíhal, lepší bude začít od začátku.


Sraz byl ve čtvrtek na autobusovém nádraží v Queen street v 9:00, sešli jsme se všichni na čas a hned jsme vyrazili do prvního dílčího cíle naší cesty - nejbližšího malajského města - Johor Bahru (neboli J.B.). To se nachází v nejlepším případě pouhou půlhodinu cesty z centra Singapuru a s okrajem Singapuru je spojeno asi kilometr dlouhým mostem. Po překonání dvou celních kontrol (před každou z nich je třeba vystoupit z autobusu, projít přes kontrolu a znovu nastoupit do autobusu, třeba i do jiného) jsme se málem nechali napálit taxikáři čekajícími na hloupé turisty, nakonec jsme se ale sami dokázali dostat na hlavní autobusové nádraží J.B. (nebylo to zase tak blízko, jak jsme původně očekávali, přeci jen - jedná se o skoro milionové město.) Mezitím se do našeho týmu připojil nový člen – američan Alex, takže nás bylo pět. Mezi stovkami autobusů různých úrovní, od luxusních, až po více než pochybné, jsme nestrávili ani pár minut a už jsme jeli dál. Našli jsme správný autobus, když už se chystal odjet a za 60 Kč na osobu jsme si koupili jízdenky na cestu do 100 km vzdáleného Mersingu. Když jsme vyjeli, začalo pršet a nepřestalo až do večera.

Přestože silniční síť v Malajsii je na mnohem lepší úrovni než v České republice a my jsme po ní putovali v luxusním klimatizovaném autobuse, jízda byla naprosto otřesná. A to proto, že řidič jel jako blázen, skoro nebrzdil do zatáček, až to vypadalo, že se převrátíme a předjížděl tak odvážně, že jsem to snad ještě neviděl. O to rychleji jsme byli v Mersingu, relativně ošklivém a špinavém rybářském městečku. Koupili jsme si jízdenku na loď na 32 km vzdálený ostrov a velice brzy jsme za hustého deště vyjeli.

Tioman vypadá už na první pohled úžasně. Celý ostrov je porostlý neprostupnou vegetací a na pobřeží se nachází několik málo vesniček, složených především z různých ubytovacích a stravovacích zařízení pro turisty. Většina vesniček není ani vzájemně přístupná po souši, jedinou možností dopravy je loď, která objíždí jednotlivá místa na pobřeží.

Naším prvním stanovištěm byla vesnička Ayer Batang. Postupně jsme obcházeli jednotlivé resorty (komplexy chatek) rozkládající se podél pogbřeží, abychom všude slyšeli to samé - "fully booked" až po asi hodině hledání jsme se ubytovali v Mokhtar's place. K večeru konečně přestalo pršet a tak jsme měli možnost zúčastnit se v noci několika oslav státního svátku - malajského dne nezávislosti. Nutno podotknout, že Tioman je duty-free ostrovem, takže to nebylo ani moc finančně náročné.

Ráno na ostrov dorazily Amélie a Agate a společně jsme podnikli 7,5 km dlouhý jungle trek na východní pobřeží ostrova, do vesničky Juara, která byla tím pravým místem, které jsme hledali. Pro svoji nesnadnou dostupnost je vesnička méně přelidněná a tak jsme bez problému našli chatky k ubytování.

V Juaře jsme strávili dvě noci a v neděli ráno jsme se vydali na zpáteční cestu. Ta nebyla zdaleka tak hladká jako cesta tam. Udělali jsme několik rozhodovacích chyb a to mělo za následek, že jsme cestovali celkem asi dvanáct hodin. Část cesty jsme absolvovali v autobuse spojujícím Mersing s městem Kota Tinggi, v autobuse, v němž obvykle mnoho turistů nejezdí. Nastoupili jsme docela brzy před odjezdem, zasedli poslední místa a sledovali, jak se veškerý prostor v uličce mezi sedadly plní místními. Když jsme vyjeli, začal se mezi lidmi proplétat “průvodčí“ a vybíral peníze. To byl vzhledem k přeplněnému autobusu a šílené jízdě opravdu obdivuhodný výkon.

V Kota Tinggi jsme byli snad první turisté od založení města, dlouho jsme se nezdrželi a pokračovali jsme dál a dál, až do Singapuru, kam jsme dorazili relativně pozdě a ještě nás čekala dlouhá cesta mhd do centra. Ke konci už jsme byli všichni z cestování řádně ztahaní a byli jsme rádi, když jsme konečně dorazili na naší domovskou stanici metra Summerset. Následuje výčet highlights celého výletu:

• Fauna na ostrově – na ostrově žije mnoho pozoruhodných tvorů. Já osobně jsem měl to štěstí vidět několik obrovských varanů skvrnitých, procházejících se v noci mezi chatkami, stovky kaloňů malajských, spících ve dne hlavou dolů na stromech na pobřeží. V džungli poletovalo mnoho krásných motýlů, sem tam byla k vidění nějaká stonožka. Nejvíc jsme se však těšili na opice, kterých mělo být na ostrově spoustu, všude jsme je hledali, ale nezahlédli jsme jedinou. Možná proto, že jsme se nedostali do Opičí zátoky, kde jich mělo být nejvíc.

• Potápění – za pár korun jsme si vypůjčili ploutve, potápěčské brýle a šnorchly a strávili jsme mnoho hodin zkoumáním života pod hladinou. Trochu dál od břehu bylo k vidění opravdu mnoho věcí. Tisíce ryb různých velikostí a barev, od překrásných půlmetrových duhově zbarvených kousků okusujících nádherné korálové útesy až po drobné modře svítící rybky. Simon zahlédl dokonce i želvu, a později večer, když jsme se spolu plavali dál podél pobřeží, viděl údajně dvoumetrového žraloka. Vydal se za ním, ale když se žralok otočil a začal mu plavat naproti, spěchal Simon jak rychle jen mohl ke břehu. Já jsem se mezitím o kousek dál motal v bludišti korálů, protože byl odliv, bylo mezi hladinou a vršky útesů sotva půl metru místa, někde ještě méně, a korály jsou na dotek dost ostré, takže jsem se snažil najít cestu do větší hloubky. Simon na mě ze břehu volal a mával, že je tam žralok, ale já ho neslyšel, tak jsem si tam plaval v klidu dál a dozvěděl se to až na břehu. Docela sranda.

• Jídlo – na poněkolikáté se nám podařilo najít mezi rodinnými podniky pochybné kvality téměř profesionální restauraci s výborným chicken curry, štavnatými krevetkami, chutnými chobotničkami a báječnými roti prata – indickými plackami s úžasnou omáčkou. Samozřejmostí bylo spousta čerstvého ovoce. Nejobvyklejším jídlem v ostatních restauracích, které jsme naštívili byla pouze přemaštěná malajská klasika – fried rice nebo fried noodles. Nejedná se jen o samotnou rýži nebo samotné nudle, jak by název napovídal. Jedná se o směs se zeleninou a vajíčkem a nějakou omáčkou, ale není to nic moc.

• Přechod džungle – v úmorném vedru a vlhku jsme zdolali fyzicky náročný přechod ostrova. Zhruba první polovinu jsme absolvovali strmé stoupání a poté následoval sestup až zpět na úroveň moře. Po cestě byla odbočka k vodopádu, vtipně chybně nadepsaná “Water full“. Všude po cestě se nám naskýtalo tolik krásných pohledů. Celý zpocený s batohem na zádech jsem se chvílemi cítil jako bychom byli v seriálu Lost.

• Setkání s českým párem - Snídám takhle po ránu v restauraci na pláži svoji denní porci čerstvého ananasu a nemůžu uvěřit svým uším - u stolu za sebou slyším češtinu. Nejsem si v první chvíli jistý, přeci jen, byla by to velká náhoda, říkám si. Ale je to tak. Neoslovil jsem je hned, asi pět minut jsem si vychutnával svoji převahu - poslouchat někoho, kdo si myslí, že mu nikdo na celém ostrově nerozumí. Pak jsem se ve vhodnou chvíli otočil a říkám: "Dneska to vypadá, že bude asi docela hezky, co?" Karel se Zuzkou byli příjemně překvapeni. Trávili na ostrově část své dovolené v jihovýchodní Asii.

• Východ slunce - již tradičně se mi podařilo si jedno ráno přivstat a zachytit východ slunce nad mořem. Nebyl to zase takový problém, protože mě celou noc pořád něco kousalo a štípalo, takže jsem se stále budil.