Tak že bych se jel zítra podívat do Malajsie?

S Alexisem, Jean-Philipem a Simonem máme zítra ráno sraz u autobusového nádraží a máme v plánu strávit pěkných pár hodin v autobuse a dostat na údajně překrásný ostrov Tioman. Tak snad to vyjde. Počasí sice nemá být nic moc, ale v Singapuru bude ještě horší. Celý článek...

Ostrov Bintan

Konečně jsem si našel trochu času (během vyučování) popsat, co se dělo v minulých dnech. Ve čtvrtek 23. jsme měli sraz v zastávce metra Harbour Front, kousek od přístavu. Odtud jsme měli v plánu plavit se trajektem na ostrov Bintan, což je sice asi jen necelé dvě hodiny cesty, ale jedná se již o část Indonésie – 4. nejlidnatější země světa, země s krutou historií a s tomu odpovídající nepříliš rozvinutou ekonomikou. Hned ze začátku naší výpravy jsme museli řešit několik problémů, jako například to, že většina z nás nebyla schopna po středeční noci vstát včas na smluvený termín, nebo to, že z přístaviště Harbour Front žádné lodi na ostrov Bintan nejezdí. Museli jsme se se zpožděním přesunout do přístavu Tanah Merah, který je téměř na opačné straně ostrova.

Pak už ale začalo vše vycházet až téměř dokonale. Jen jsme dorazili do přístavu, už jsme byli na lodi a už jsme odjížděli. Z pasažérů byla kupodivu naprostá většina (cca 50) Indonézanů vracejících se pravděpodobně z práce v Singapuru a potom asi 15 turistů. Během jízdy jsme mohli vyjít na záď lodi a sledovat v dálce mizející mrakodrapy Singapuru – této oázy prosperity v Jihovýchodní Asii, stejně tak jako zvláštní úkaz na obloze – kruh světla okolo slunce. Nemám nejmenší tušení, co to bylo, tak jestli mi může někdo podat vysvětlení tohoto atmosférického jevu, budu moc vděčný.

Příjezd do města Tanjung Pinang byl prvním skutečným uvítáním v prostředí Jihovýchodní Asie. Lidé zde žijí v chudobě a v dost děsivých životních podmínkách. Na celnici jsme museli zaplatit 10 USD za visa on arrival, měli jsme trochu problémy, protože Jean-Phillipe Joseph Robert Draiville měl příliš dlouhé jméno, takže nemohl vyplnit formulář tak, aby to odpovídalo pasu, což byl pro indonézské imigrační úředníky zásadní problém. Nakonec se ale vše vyřešilo a my jsme mohl vyjít do špinavých ulic Tenjangu. Hned u východu z přístavu na nás čekal místní podnikatel David, který nám nabídl své služby jako průvodce, a ačkoli nám bylo jasné, že na nás chce nekřesťansky vydělat co a že nevíme, jestli mu můžeme věřit, neodolali jsme jeho nabídce a on nám pomohl najít místo, kde vyměnit peníze, kde najít přístup k internetu, a hlavně nám sehnal šoféra s autem se kterým jsme objeli několik resortů na východním pobřeží ostrova (asi hodinu cesty). Mezi zmíněníhodné pozoruhodnosti bezpochyby patří:

• Oběd v Tanjungu – restaurace vypadala spíše jako něco mezi špinavou garáží a záchodem, jídlo (smažená vařená rýže se zeleninou, masem, a mořskými plody) bylo zvláštní, docela dobré a ďábelsky pálivé – led do pití jsme radši zdvořile odmítli.
• Doprava ve města a na celém ostrově vůbec – neskutečně chaotická, předpisy, kromě toho, že se jezdí nalevo, v podstatě neexistují a vše je jen na vzájemné dohodě podporované nepřetržitým užíváním troubení. Nějakým záhadným způsobem to ale celé funguje, a to dokonce velice dobře. Pro mě bylo trochu problémem poprvé přejít jednu z rušnějších ulic, protože na ní byl konstantní provoz a žádný přechod pro chodce na Bintanu skutečně není. Chvíli jsem čekal, co bude, a pak mi došlo, co asi musím udělat. Jednoduše jsem vstoupil do vozovky, přestože po ní proti sobě v obou směrech právě jely desítky lidí, a neohroženě jsem šel na protější stranu. Všichni mě jednoduše objeli, nebo zpomalili, zastavili a já se dostal celkem bezpečně na druhou stranu.
• Dopravní prostředky – 95% silniční dopravy na Bintanu je realizováno prostřednictvím skůtrů a místní obyvatelé využívají jejich možnosti skutečně naplno. Na jednom motocyklu obvykle sedí celá rodina např. – malý binťan úplně vepředu, jako by sám řídil na klíně otce řidiče, za ním manželka s nejmenším dítětem na klíně (otočené čelem proti směru jízdy) a vzadu nejstarší dcera. Přilbu samozřejmě nemá nikdo z nich.
• Všichni na ostrově, přes chudobu a špínu, vypadají velmi šťastně. Když potkáte neznámého člověka, usměje se na vás a pozdraví. Když procházíte kolem obydlí, obyvatelé na vás volají: “Hello!“ a všichni se smějí. Když kolem vás projíždí rodina na motorce, všichni členové na vás mávají a smějou se. Skutečně – všichni na ostrově jsou šťastní a když jste jimi obklopeni, nemáte daleko k tomu být šťastní také.

Celkem jsme objeli tři místa, kde bychom mohli bydlet a v tom třetím jsme se jednohlasně shodli, že to první navštívené bylo nejlepší, takže jsme se do něj vrátili a ubytovali se na tři noci. Pronajali jsme si celou jednu dvoupatrovou chatku na pláži, vše bylo komplet nové a velmi čisté. Hned vedle byl bar/restaurace, kde jsme strávili většinu času v péči minimálně pěti místních zaměstnanců. Mezi nejlepší zážitky z pobytu určitě patří:

• 
  
• 
  
• 
  
• 
  
• 
  
• 
  
• Rybaření na břehu moře, vše co jsme vylovili, nám ochotný personál ihned očistil, vykuchal, okořenil a usmažil, nebo ugriloval.

• Veškeré jídlo, které jsme během čtyřech dní měl možnost ochutnat, ať už šlo o dekorativně připravené ovocné talíře k snídani, všemožné čerstvě vylovené ryby, chobotnice, obří škeble (sasumi – syrová, i vařená), malý žralok, kterého pro nás místní rybáři speciálně vylovili (maso bylo velmi zvláštní, chutnalo skoro napůl jako ryba, napůl jako kuřecí)

• Šplhání po kokosových palmách. V jejich kmeni jsou zářezy, aby se mohlo vylézt nahoru a utrhnout ořechy.

• Cesta motorovým člunem na nedaleký ostrůvek. Jeli jsme opravdu rychle, loď poskakovala po vlnách a neustále se nakláněla a houpala, až jsme se všichni báli, že se překlopíme.

• Potápění mezi korály na nedalekém ostrůvku a následní koupání na nádherné písčité pláži obklopené palmami.

• Setkání se slovenskou rodinou. Michal je do listopadu pracovně v Singapuru a jeho žena Zuzka a dcera Kristýnka ho přijely na pár týdnů navštívit. Po dvou týdnech jsme měl poprvé možnost mluvit česky a byl to zvláštní pocit.

• Návštěva obřího budhistického chrámu.
• Východ slunce nad mořem.
  

Když jsme poslední den zaplatili dvoumiliónový účet a vydali se na cestu zpátky, netušili jsme, jak grandiózní závěr nás čeká. Ve chvíli, kdy jsme se blížili k Singapuru právě zapadalo slunce nad celým městem, takže jsme si návrat mohli náležitě vychutnat. Bez rozdílu jsme se shodli, že první výlet stál opravdu za to a že už se všichni těšíme, co nás čeká příště.

Celý článek...

1. den v jihovychodni Asii

Tento post pisu z internetove kavarny v Indonesii. Dve hodiny lodi ze Singapuru a razem jsme se ocitli v uplne jinem svete. Sestava: ja, Jean-Pierre (CAN), Simon(CAN), Bertrand (FR), Amélie (FR). Je to narez! Vracime se asi v nedeli a predpokladam, ze do te doby nebudu moc k zastizeni. Po navratu se budu snazit sepsat co nejlepsi report, a myslim, ze to bude stat za to. Celý článek...

Operační výzkum a Strategie

Dnes bylo celý den krásně, obloha byla víc než vhodná pro focení, tak jsem se snažil udělat pár fotek školních budov. Po tradičních 40 minutách na bazénu jsem absolvoval dva nové předměty a oba dva si určitě nechám - první byl v 8:30 Management science (neboli česky operační výzkum). Učitel Sharafali Moosa je Ind a celá hodina probíhala na základě diskuse nad "nastudovanou" látkou. Místní studenti se dost snaží, zdá se mi, že velmi často říkají spoustu zbytečných až hloupých věcí a dělá jim problém postavit se k tématu s určitým nadhledem. Možná je to ale jen zdání. Závěrečné hodnocení studentů má následující části:

• 20 % - Dvě ve skupinách řešené případové studie
• 15 % - Domácí úkoly
• 10 % - Účast na hodinách
• 20 % - Písemka v polovině semestru
• 20 % - Písemka na konci semestru

Podobně rozdělené je hodnocení všech předmětů, většinou je kladen ještě větší důraz na týmové projekty, prezentace a podobné formy aktivního zapojení studentů do výuky.

Druhý dnešní předmět se jmenuje Strategie a bude hlavně o týmovém řešení případových studií z oblasti strategického plánování ve velkých společnostech a vůbec o týmové spolupráci. Učitel je super, narozdíl od většiny ostatních zaměstnanců školy mluví výbornou angličtinou.

Zítra má být ladies party, všechny holky mají v noci vstupy do všech klubů zdarma a k tomu pití zdarma, tak by to mohlo být docela zajímavé. Jinak nalevo je moje večeře.

Celý článek...

První den ve škole

Na evropské poměry brzy, ale přesto je tomu tak - dnes jsem měl svoji první hodinu ve škole (resp. tříhodinovou hodinu - tak jsou tady dlouhé všechny). Předtím jsem si byl zaplavat v bazénu, sluníčko zrovna svítilo, tak se mi i povedlo trochu se spálit. Našel jsem bezva zábavu - přeplavat bazén pod vodou na jeden nádech. Budu se snažit cvičit, abych ho třeba na konci pobytu přeplaval dvakrát. Pak jsem zašel s Amaurym, Alexisem, Chrystal a Karen do blízkého food courtu. Dal jsem si místní specialitu - Yong Tau Fu. Stánek s tímto pokrmem je k nalezení ve většině místních "jídelen" a nejlépe ho poznáte podle fronty singapuřanů, kteří tu čekají na svoji porci. O co jde? Já jsem si to pro sebe pojmenoval "Udělej si svou vlastní polévku - stánek". Vezmete si misku a z asi dvaceti vystavených ingrediencí si do ní vyberete sedm kousků čeho chcete, podáte plnou misku nesrozumitelně mluvící prodavačce, ta dané ingredience nastříhá nůžkami na menší kousky, pár sekund povaří, zaleje nějakým vývarem, přidá nudle a polévka Yong Tau Fu je na světě. Jídlo je to levné vydatné a dobré, přestože minimálně polovinu dostupných přísad stále nedokáži identifikovat.

Hodinu konsultingu s Eugenem Wongem jsem přežil bez úhony, ale asi to byla ta poslední, protože jsem si daný předmět odhlásil. Celý rozvrh je ještě "živý", právě probíhá třetí kolo dražení - tzv. bidding systému, tak doufám, že se mi podaří zvolit si ty předměty, které pro mě budou zajímavé a pokud možno ne moc obtížné.

Po škole jsem zašel s Jean Phillipem, Simonem (francouzští kanaďané), spoustou Italů a několika švýcary na večeři do korejské "sněz-co-můžeš" restaurace a myslím, že jsem snědl dokonce víc, než jsem mohl. Ochutnal jsem snad dvacet různých jídel, jedno podivnější než druhé. Velmi jsem si zde oblíbil krevety, chutnají mnohem lépe než u nás. Po jídle jsme se snažili naplánovat cestu do Indonésie, tak to snad dopadne, chtěli bychom odjet ve čtvrtek ráno.

Celý článek...

V Singapuru dost často prší

Počasí posledních dvou dní moc nepřeje dlouhým procházkám po městě, dost se ochladilo a zhruba polovinu dne proprší - a to docela silně. Na to že je teď ještě suchá sezóna nic moc. Jak říkal Shaa, zaměstnanec oddělení papoušků místní zoo, když nás včera v 5 ráno vezl svým vytuněným autem domů z "klubu": "Singapore is hot and rain, nothing else." Včera byl vůbec zvláštní den, spolubydlící z Hongkongu pozvali některé ze svých kamarádů a známých na večerní party, Amaury se s chutí chopil přípravy občerstvení, já jsem mu asistoval a byla z toho první velká akce v našem bytě, která se kupodivu obešla bez stížností sousedů. Sešlo se u nás asi 50 lidí ze všech možných koutů světa, pro zajímavost například japonka Mioke, Indka Chanti, Irma z Holandska, Amanda z Kanady a mnoho dalších. Především tu bylo ale mnoho asiatů, hlavně číňanů a korejců. Jedna číňanka měla zrovna narozeniny, tak jsme ji postupně popřáli asi v patnácti jazycích, to bylo moc milé. Po půlnoci jsme se téměř všichni taxíky (Cestovat taxíkem je tu velmi levné, ve čtyřech dokonce levnější než hromadná doprava) přemístili na "zábavu" do klubu St. James Powerstation, což je obrovský komplex jedenácti podniků v jedné budově, mezi kterými se dá všelijak přecházet. Celkem zážitek jenom to celé vidět. Amaury si i vyzkoušel jak rychle a precizně tam funguje bezpečnostní systém, jen$ začal házet pivní tácky na parket a do deseti sekund už byl venku.

Třeba bych se mohl zmínit o tom, co se dá v Singapuru pít - tak základ tvoří voda z kohoutku, která je pitná a dobrá, žádné problémy spojené s její konzumací jsem nezaznamenal. Singapur je tímto v jihovýhodní Asii velkou výjimkou. Z nealko nápojů stojí za zmínku například plechovka "Anything" nebo "Whatever". Jak název napovídá, může se jednat skutečně o cokoliv, ve hře je asi deset příchutí a to, o jakou se přesně jedná se nedozvíte dříve, než ji otevřete. Je to docela zábava, občas si to koupit, ale jednou jsem dostal přinejmenším hodně podivnou příchuť, od té doby už si "cokoliv" nekupuji. Nejlevnější pivo je tu thajský Chang, většinou ale investujeme do místní produkce - Tiger beer není vůbec špatné.



Zítra jdu poprvé do školy, čeká mě předmět Experiences in small business consulting, tak jsem zvědavý, co to bude. Je to až odpoledne, tak doufám, že si předtím stihnu zajít zaplavat do bazénu, co je náhodou na střeše školy. Jestli jsem se o tom ještě nezmiňoval, už šest dní jím veškeré jídlo hůlkami a začíná mi to už docela dobře jít.

Celý článek...

Konečně notebook.

Omlouvám se všem za menší pauzu v psaní, poté co jsem odešel z hostelu jsem neměl nejlepší přístup na internet a můj vlastní počítač mi kurýr doručil až dnes. Konečně jsem to tu mohl oživit pár obrázky a budu se snažit pravidelně publikovat nové příspěvky. V minulých dnech se toho stalo docela hodně a snad nic důležitého nevynechám.

Co se týče formálních povinností, ve středu 15. jsem absolvoval ve škole imatrikulaci, to znamená, že jsem získal plnohodnotný status studenta, dostal jsem čipovou kartu, bez které bych se vůbec nemohl dostat do školní budovy, svést výtahem, vykoupat se ve školním bazénu, půjčovat si knihy v knihovně a hlavně, nedostal bych 20% slevu na stravu ve školním stravovacím zařízení. Dnes jsem si byl na imigračním úřadě vyzvednout student's pass - povolení k pobytu a ve škole jsem absolvoval orientation day - se zbylými 243 exchange studenty jsem si vyslechl nudné prezentace o tom, jak vše funguje, dostali jsme oběd a pak nás po zhruba dvacetičlenných skupinkách provedli po nejdůležitějších místech ve škole. Tedy ve škole - v areálu školy, který sestává z pěti velmi moderních až futuristických budov, čtyři z nichž jsou spojeny společnými podzemními prostory.

Asi bych se měl trochu obsáhleji vyjádřit k bydlení: Spolu s jedním francouzem a deseti číňany obývame velký apartmán asi dvacetpět minut chůze od školy. Je tu pět pokojů, kuchyň, několik koupelen a společenská místnost, já jsem na pokoji s francouzem, Amaury Jean Baptiste Parent se jmenuje, a zatím to vypadá, že spolu budeme moc dobře vycházet a že snad i společně podnikneme nějaké výlety.

Všichni čínští spolubydlící jsou moc fajn. Všichni tři kluci a jedna z dívek jsou z Hongkongu, zbylých šest jsou ryzí číňanky, chovají se jako malé děti, pořád se hihňají, moc po sobě neuklízejí a pro štěstí jim doma rodiče do kufru přibalili plastové plakety s božským Maem (kterého mají mimochodem i na všech bankovkách). První den, když jsme se seznámili, jsem vybalil hašlerky a nabídl jsem jim. Tolik vděku, co se mi dostalo, jsem vůbec nečekal. Všichni se úplně rozzářili, jako malé děti, do jednoho si vzali, a v ohromném nadšení mi pořád děkovali.

Se jmény to mají naši spolubydlící trochu složitější, ačkoli se to píše čínskými znaky pouze jedním způsobem - číst se to může dvěma - mandarinskou čínšstinou nebo kantonským dialektem, který má podstatně odlišnou výslovnost. Aby to nebylo tak jednoduché, vybrali si ještě skoro všichni anglická jména. Horní řada zleva doprava: Fung-Čl, Lin-Dong, Tina. Ve spodní řadě: Eva, Lú-Lu, Tan-Xien a Summer. Kluci se jmenují Penny, Edwin a Kevin. Jak již jsem říkal, všichni jsou moc přátelští, milí, plaší, stydliví. slušní, pokorní, skromní a za všechno velmi vděční.

Žádné větší výlety jsem zatím neabsolvoval, pouze na území Singapuru - byl jsem například s Amorym na ostrůvku Sentosa, který je velmi podivným hybridem přírodní rezervace a zábavního parku. Celkově působí ostrov dosti nepřirozeně a kýčovitě, k vidění je zde velké množství podivností jako například futuristický vláček, velká socha Merliona - napůl lva, napůl ryby, motýlí rezervace, uměle vytvořené pláže, podmořský svět. Velká část atrakcí na ostrově je ještě nedostavěná, takže tu bude za pár let ještě více nesmyslů. Na fotkách to možná může vypadat krásně, ale ve skutečnosti je to jeden velký kýč a já jsem byl z jeho návštěvy spíše znechucen. Ne moc mile na mě také zapůsobilo to, že, přestože jsou všechny významné body na Sentose spojeny hezkými cestičkami protínajícími tropickou vegetaci, paralelně s nimi vedou silnice, po kterých jezdí jeden autobus za druhým, u pláží zase pořád popojíždí malé vláčky, veškerá doprava mezi stanovišti je zdarma.

Z dalších zážitků jen rychle: party v nejvýše položeném baru v Singapuru - v 72. patře hotelu s výhledem na osvětlenéměsto. A pivo stálo jen 160 Kč, měli zrovna nějakou super výhodnou slevu, takže paráda. Prohlídka chinatownu a hinduistických a čínských klášterů v něm. A samozřejmě neskutečné množství exotického jídla, některé chutná zvláštně, některé až tak zvláštní, že se nedá jíst, dost často je jídlo velmi pálivé. Výborné jsou například čínské "knedlíčky" vařené v páře plněné masovou směsí, podává se k nim ještě čerstvý nastrouhaný zázvor zalitý sojovou omáčkou. Další čínskou specialitou jsou velké tenké plátky vepřového masa které se neustále potírají velmi sladkou omáčkou a opékají se, až jsou celé zkaramelizované a pak se nakrájí a jí třeba jako u nás chipsy. Včera jsem ještě například ochutnal sladký ovesný nápoj, džus z cukrové třtiny, který přede mnou vylisovali, či například Ice Kachang - dosti podivný zákusek - Ice Kacang - v misce jsou na dně červené fazole, spoustu kousků želé různých barev a bez chuti, na tom je spousta ledu politého různě barevnými sirupy a na to nejlepší nakonec - kukuřice v nějakém nálevu, no nic moc. A když led roztaje, je z toho ještě horší břečka. Někde na dně je schovaný jakýsi "poklad" - to co všichni hledají - atap seed - chutná skoro jako sladké tuhé želé. Melissa mi říkala, že je dokonce několik písniček, ve kterých se zpívá "You are the atap seed of my ice kachang." To mě docela pobavilo.

Celý článek...

Louceni se Sleepy Sam's

Myslim, ze jsem se jeste moc nezminoval o miste, kde jsem zatim celou dobu bydlel. Jedna se o hostel s nazvem Sleepy Sam's a po ctyrech nocich muzu rict, ze jde skutecne o uzasne misto. Dvoupatrova budova v poklidne indicke ctvrti pobliz mesity je krizovatkou vsech nezavislych cestovatelu a exchange studentu. O popularite svedci jednak to, ze vsechny postele jsou stale obsazene, i kdyz se hoste meni, a take to, ze se Sleepy Sam's nejakym zpusobem dostal na prvni misto z peti doporucovanych places to stay v pruvodci Lonely Planet. Je velmi vtipne sedet na terase a sledovat, jak kazdou chvili v nasi ulicce bloudi nekdo s batohem na zadech a knizkou LP v ruce.

V dolni casti hostelu se nachazi recepce/bar a mista k sezeni, venkovni terasa je stale obsazena a lide z ruznych casti sveta si zde vymenuji zazitky z cestovani po jihovychodni Asii. S prostorem ''kavarny'' sousedi spolecna mistnost pro hosty s televizi a misty k sezeni a povalovani se. Kolem dvou sprch/zachodu se da chodbou dostat k uzkemu schodisti vedoucimu do horniho patra, kde je velka nocleharna - spoustu dvoupatrovych posteli se zavesy a vsude zavazadla hostu.

Kdyz se rano vzbudim, dam si sprchu a sejdu dolu, muzu si na baru objednat snidani, ktera obvykle sestava z toastu, marmelady, masla, arasidoveho masla, ovoce a kavy. To vse je v cene ubytovani a neni problem nasnidat se i odpoledne, takze parada. V hostelu vladne uvolnena atmosfera pratelstvi a duvery, vsichni tu nechavaji volne lezet vsechna sva zavazadla.

Nemohu tedy nez doporucit - az budete v Singapuru, nevahejte a bydlete ve Sleepy Sam's, zjistite, ze jejich motto: ''Come as guests, leave as friends.'' plati vic, nez byste cekali. Vice viz http://www.sleepysams.com .

A nzni k memu novemu bydleni. Asi jsem mel docela stesti, protoze se mi podarilo bez vetsiho snazeni sehnat celkem dobre misto, je to asi pul hodiny od skoly, bude nas tam bydlet jedenact a mesicni najem je S$ 650 (cca 9000 Kc), coz je sice strasne moc, ale najit neco levnejsiho a zustat ve spojeni s ostatnimi studenty je temer nemozne, vetsina lidi ubytovani stale hleda a protoze nas (exchange studentu) je ve meste celkem dost, ta nejlepsi mista uz jsou pravdepodobne obsazena, a to stale prijizdeji dalsi a dalsi.

Dnes budu stehovat veci z hostelu a jeste zvazim, zda tu prespim posledni zaplacenou noc, nebo jestli uz se presunu na nove misto. Na zacatku jsem si zaplatil 5 noci a bohate to stacilo na nalezeni ubytovani, vetsina lidi tu je tak na 3-5 noci.

Nekolik studentu uz tu melo docela smulu na spoustu veci - jeden american si zlomil hned druhy den pobytu nohu, mnoho lidi zatim nema hotovy rozvrh, protoze se jim nepodarilo najit volna mista pri on-line registraci a jedna cinanka, ktera prijela vcera, si tady zaplatila ubytovani na celych 20 noci, coz je hrozne moc, a to pry puvodne chtela noci 40.

Na zaver par informaci o cenovych relacich:

• nejlevnejsi jidlo ve food courtu (urcite nekdy popisu vice) - 60 Kc
• Mango ice blender with bubbles (moje nova zavislost, popisu jindy) - 40 Kc
• plechovka coca coly - 16 Kc
• pivo v obchode - 60 Kc
• pivo v hospode - 200 Kc
• Vstup na nejakou ''akci'' - 250 Kc
• mango - 25 Kc
• banan - 5 Kc (a chutna mnohem lepe nez u nas - mozna to bude tim, ze je netrhaji nezrale)
• Uzasna atmosfera a mnoho skvelych zazitku - k nezaplaceni

Celý článek...

Hledam byt zn. specha

Jsem jiz 4. den ve "Lvim meste" a klima zde se mi zda byt cim dal tim nesnesitelnejsi. Nez jsem sem prijel, tezko jsem si dokazal predstavit takove teplo a dusno. Nejcastejsi veta exchange studentu zde je pravdepodobne:"Oh, it's so fucking hot." Ani v noci neni chladneji, no proste hruza. V hostelu to vypada jako v polni nemocnici, spousta dvoupatrovych posteli natesnanych na sebe.

Pokusim se strucne popsat napln minulych dnu:

• 9. srpna - podnikl jsem dukladnou obhlidku mesta, prosel narodni muzeum, naobedval se v indicke restauraci a vecer se zucastnil oslav 42. vyroci vzniku samostatneho Singapuru. Byla to dost velka show, vsude byly desetitisice singapuranu, trochu jsem se divil, jak byli vsichni nadseni ze zaverecneho ohnostroje, ktery nebyl nijak vyjimecny, pak jsem se ale dozvedel, ze pouzivani jakychkoli petard ci rachejtli je zde prisne zakazano a jediny ohnostroj, ktery mohou mistni za cely rok videt je prave tento. (Ani na Silvestra nic neni)
  (http://www.straitstimes.com/Video+News/Singapore/STIVodcast_2385.html?playid=2385&type=Top)

• 10 srpna - Rano jsem si zasel na imigracni urad, splnit veskere formality potrebne pro ziskani student's passu, pak jsem s Melissou a jeji kamoskou zasel na obed do jednoho z mnoha food courtu (neskutecna vec, nekdy se o ni rozepisu). Odpoledne jsem si uvedomil, ze bych se mozna mohl zacit starat o bydleni a snazil jsem se nejak zapojit mezi zde pritomne exchange studenty, kteri vsichni nyni resi tento problem. Trochu se to protahlo, takze jsem se moc nevyspal, stalo to dost penez, ale vysledek je tu, seznamil jsem se se spoustou lidi z celeho sveta a za chvili uz se mozna pujdu stehovat. Stale ale resim ten zasadni problem, zda je lepsi vrabec v hrsti, nebo holub na strese, neboli, zda vzit to co muzu mit ted a bylo by to jiste a velmi jednoduche, nebo zda se snazit hledat dal a podstoupit riziko toho, ze nic lepsiho nenajdu a ze to puvodni misto uz bude obsazene.

Celý článek...

Krasne rano ze Singapuru!

Cesta probehla kupodivu bez problemu, kufr mi na letisti bez namitek vzali, ani ho snad nevazili, cesta z Vidne do Istanbulu trvala necele dve hodiny, presto jsme dostali velke jidlo (kure kari s ryzi). Na tureckem letisti jsme z mne neznamych duvodu nabrali hodinove zpozdeni, let pote trval asi deset a pul hodin, nebylo to spatne, jen se mi v letadle dost spatne spi - je tam hrozny ramus.

Melissa byla po dvou hodinach cekani uz asi docela rada, ze me vidi a paradnim preplnenym metrem me vzala do meho hostelu, kde jsem se ubytoval (dostal jsem postel a trochu mista v ulicce vedle ni) Jinak je tu hrozne pocasi - mozna snad ani neni tolik stupnu, ale je takove vlhko a dusno, ze se zda jako kdyby bylo snad 50 stupnu C, v noci je asi o pet stupnu mene, ale bez klimatizace by to asi neslo prezit.

Pote co jsem se ubytoval me Melissa vzala na veceri do sve oblibene cinske restaurace, coz byl pro me neskutecny zazitek, jak z jidla, tak z toho, jak to tam fungovalo. Od stolu, ke kteremu jsme se dostali po cekani ve fronte venku, bylo videt pres prosklenou stenu do kuchyne, kde asi patnact kucharu v rouskach zbesile kmitalo a veskere hotove jidlo skladali v takovych kulatych drevenych tacech na sebe do kominku. Nasemu stolu se soucasne venovalo asi deset obsluhujicich a kazdou chvili nekdo z nich prisel, neco prinesl, odnesl, doplnil. Ochutnal jsem: ledovou trist z nejakeho neznameho ovovce, jasminovy caj, jako predkrm takove zvlastni testoviny s nakladanymi chaluhami nebo co, vyborne ''rizoto'' s vajickem a stavnatymi krupavymi krevetami, ''tasticky s masovou smesi a omackou se zazvorem, a jako zakusek takovou zvlastni buchtu.

Nez jsem se dostal zpatky na ''pokoj'', dal jsem si jeste mangovou ledovou trist s zele kulickami. A pak uz jen sprchu na zachode a zaslouzeny spanek.

Celý článek...

Zítra!

Takže už uítra ráno: ze začátku po silnici - autem do Brna, z Brna autobusem Student agency do Vídně a dál už vzduchem do Istanbulu a konečně do Singapuru. Povolená hmotnost kufru je 20 kg, tak doufám, že mi turečtí letci těch 5 kilo, co mám navíc, odpustí a nebudu mít problémy už na začátku cesty. Myslím, že zatím stačí, že poprvé od založení SMU nefungoval zápis rozvrhu, náhodou právě ve chvíli, když jsem si měl přihlašovat předměty (There has been some technical issue with the course registration system last night - which is why some of you were not able to register for the courses online. Do pardon us for all the delays/issues as it is the first time SMU introduce an integrated system into our work processes. Really sorry for all the frustration and inconvenience that some of you been through.) a že singapurští imigrační úředníci se také potýkají s jistými problémy (I just recieved information that the Singapore Immigration and Checkpoints Authority's system is down, causing a delay in the generation of IPA letters for the International exchange students.)

Naopak příjemnou skutečností je moje zatím velmi snaživá a milá buddy Melissa Quek Huiting, která na mě snad i bude čekat na letišti, aby mě doprovodila do hostelu Sleepy Sam's, kde mám zamluvené ubytování na 5 nocí. Melissa mi mimo jiné poslala svoji fotku:

Úkoly na následující dny:

• přežít cestu
• propašovat těžší kufr
• najít v Singapuru hostel Sleepy Sam's a ubytovat se
  

Celý článek...