Krasne rano ze Singapuru!

Cesta probehla kupodivu bez problemu, kufr mi na letisti bez namitek vzali, ani ho snad nevazili, cesta z Vidne do Istanbulu trvala necele dve hodiny, presto jsme dostali velke jidlo (kure kari s ryzi). Na tureckem letisti jsme z mne neznamych duvodu nabrali hodinove zpozdeni, let pote trval asi deset a pul hodin, nebylo to spatne, jen se mi v letadle dost spatne spi - je tam hrozny ramus.

Melissa byla po dvou hodinach cekani uz asi docela rada, ze me vidi a paradnim preplnenym metrem me vzala do meho hostelu, kde jsem se ubytoval (dostal jsem postel a trochu mista v ulicce vedle ni) Jinak je tu hrozne pocasi - mozna snad ani neni tolik stupnu, ale je takove vlhko a dusno, ze se zda jako kdyby bylo snad 50 stupnu C, v noci je asi o pet stupnu mene, ale bez klimatizace by to asi neslo prezit.

Pote co jsem se ubytoval me Melissa vzala na veceri do sve oblibene cinske restaurace, coz byl pro me neskutecny zazitek, jak z jidla, tak z toho, jak to tam fungovalo. Od stolu, ke kteremu jsme se dostali po cekani ve fronte venku, bylo videt pres prosklenou stenu do kuchyne, kde asi patnact kucharu v rouskach zbesile kmitalo a veskere hotove jidlo skladali v takovych kulatych drevenych tacech na sebe do kominku. Nasemu stolu se soucasne venovalo asi deset obsluhujicich a kazdou chvili nekdo z nich prisel, neco prinesl, odnesl, doplnil. Ochutnal jsem: ledovou trist z nejakeho neznameho ovovce, jasminovy caj, jako predkrm takove zvlastni testoviny s nakladanymi chaluhami nebo co, vyborne ''rizoto'' s vajickem a stavnatymi krupavymi krevetami, ''tasticky s masovou smesi a omackou se zazvorem, a jako zakusek takovou zvlastni buchtu.

Nez jsem se dostal zpatky na ''pokoj'', dal jsem si jeste mangovou ledovou trist s zele kulickami. A pak uz jen sprchu na zachode a zaslouzeny spanek.